Téma dětských nohou a bot mě potkává na každém kroku. S mým článkem o dětské obuvi jsem se sice znelíbila mnohým prodejcům bot, ale taky zalíbila lidem, kterým se současný stav dětské obuvi také nelíbí a chtějí s tím něco dělat. Proto jsem velmi ráda přijala pozvání Radima Kocourka z ČOKY na mezinárodní konferenci s názvem Podiatrie a fyzioterapie v praxi. Mezi přednášejícími byli převážně ortopedi a fyzioterapeuti. A jakou největší myšlenku jsem si z konference odnesla?
8 zásad pro zdravou dětskou nohu
Dodržujte v těhotenství správnou životosprávu.
Neoblékejte dětem malé dupačky a ponožky nebo ponožky s těsnou gumou.
Neposazujte, nestavte nebo nedávejte děti do chodítek. Nesnažte se urychlit jejich vývoj. Tělo jim samo řekne, kdy už má dostatek síly a stability, aby se postavilo nebo začalo chodit.
Nechejte své děti běhat v terénu bosé. Je to to nejlepší, co můžete pro dětskou nohu udělat. Pokud to nejde, využijte ke stimulaci nožky balanční podložky, rozkládací chodníky, naplánujte si výlet po stezce pro bosé nohy nebo jim jen nechte nepořádek v pokojíčku, přes který se musí prodírat.
Při cvičení vymýšlejte opičí dráhy nebo využijte pěnový půlmíček.
První botičky dávejte až v době, kdy vaše děťátko samostatně chodí. Aby se noha správně vyvíjela, potřebuje hlavně pohyb a stimulaci.
Boty kupujte dítěti nové, v obchodě, kde mu přeměří nohu a změří délku stélky boty. Bota by měla být dostatečně široká a s nadměrkem. A zbytek řešte podle toho, k čemu bude bota využita.
Pravidelně kontrolujte velikost boty. Nespoléhejte na to, že vám dítě řekne, že ho bota tlačí.
A skončili jsme zase u těch bot. Možná čekáte, že vám napíšu něco konkrétního a vy se pak dokážete hned na trhu zorientovat a koupit “kvalitní” botu. Ale ta podle mě NEEXISTUJE. Naše kapacity se shodnou na tom, že noha hlavně potřebuje pohyb a stimulaci. Snaží se o jakési normy, aby se nám, zákazníkům lépe na trhu orientovalo, ale zatím je to fázi snažení. Na konferenci zazněla jen certifikace Žirafy.
Naboso ano, ale s rozumem
Noha potřebuje, aby jí bota co nejmíň bránila v pohybu a “čtení” terénu. Víte, kdo má podle studií nejzdravější nohy? Děti, co lítají v Africe po Savaně bosy. Neberte tedy našim dětem tu trochu přirozenosti, co jim ještě zbývá a dávejte jim boty jen na dobu nezbytně nutnou.
Co to jde, v TERÉNU na boso, na boso a ještě jednou na boso (ideálně úplně nebo barefoot).
Pokud se ale dítě pohybuje převážně na tvrdých plochách jako je asfalt, chodník, parkety apod., je na místě ho obout. Na takovém povrchu noha moc stimulů nenajde a mohla by být naopak vystavena nepřiměřené zátěži. Snažte se ale tuto dobu zkrátit na minimum. Jak? Třeba ho i ve městě necháte běhat mimo chodníky v té troše terénu, co nám ještě zbyl. Děti se ze své přirozenosti chodníkům vyhýbají. Až my je poznámkami typu: „Budeš mít špinavé boty, zničíš je.“, donutíme chodit po chodníku. Začínám mít pocit, že zničená bota je známka toho, že má dítě dostatek pohybu v terénu.
Pokud máte doma plovoučku, tak ale rozhodně není cesta nutit dítě nosit neustále papuče. Noha potřebuje stimuly, vzpomínáte? Takže stačí doma využít cokoli z toho, co už bylo napsáno výše (balanční podložky, chodníky, pěnové půlmíčky nebo jim jen nechat v pokojíčku na zemi nepořádek).
Máte to ve svých rukou
Zakopaný pes je v nedostatku přirozeného pohybu dětí. Zasaďte se o to, aby ve vaší školce využívali balanční pomůcky, stimulační chodníky a nechaly vaše děti běhat v terénu a bosy. Aby se pohyb vašich dětí s nástupem do školy neredukoval pouze na 2 hodiny tělesné výchovy týdně, které jsou mimochodem součástí povinné školní docházky už od roku 1869. Vše jde dopředu, jen pohyb je tak, jak za vlády Františka Josefa I.
žádná super truper bota to nespasí.
Jak jsem to vyřešila já
Moje děti nechodí do školy ani školky. Nechci spotřebovávat svou energii a čas k tomu, abych vysvětlovala učitelkám, co si myslím, že je pro nohy mých dětí důležité. Z čistě sobeckých důvodů zkrátka chodí do školy lesní a více méně se pohybují podle toho, jak chtějí a potřebují. Na chalupě třeba celý den na boso. Neřeším už tolik výběr bot, protože jsem konečně pochopila, že nohy mých dětí mají dost pohybu a stimulů a důležitost výběru dětských bot je až na druhém místě.
