Můj děda mi vždycky říkával, že kdo chce, hledá jak a kdo nechce, hledá proč. Vzpomněla jsem si na tuto větu předminulý rok na podzim, když jsem odmítala pozvání na uspořádání workhopu, protože to bylo daleko. Já jsem hledala proč ne, můj manžel našel jak ano. Půjčili jsme si obytné auto a 1. dubna začala naše první 2měsíční Česká TOUR 2015. Zakrátko po ní následovala měsíční Slovenská TOUR 2015 a nakonec letos 2měsíční Česko - Slovenská TOUR 2016.
To máme 5 měsíců na pár metrech čtverečních ve složení 2 dospělí, 2 děti a pes. Opravdu intenzivní zkušenost, o kterou se s vámi chci podělit odpovědmi na otázky, které nejčastěji dostáváme.
1. Kde jste nocovali?
My jsme spali, jak se říká „na divoko“. Asi vás napadá, že si ale přece nemůžete kdekoli zastavit, že každý pozemek někomu patří. Patří, ale my jsme za celou dobu neměli s nikým jediný konflikt. Na místo jsme přijeli většinou v podvečer, chovali jsme se tiše, nikoho jsme nerušili. Samozřejmě jsme nevytahovali markýzu a gril, ale jen jsme si v klidu u vína užívali výhled, který nám krajina nabízela. A když si nás majitel pozemku všiml, spíš si s námi popovídal a dali jsme si, jak se říká po kalíšku. Pravou moravskou slivovici jsme měli vždycky nachlazenou a domácí zavařené klobásy připravené k okamžité konzumaci. Setkali jsme se tak s úžasnými lidmi, které bychom jinak nepoznali. V kempu jsme přespali za celou dobu 2x a to jen kvůli tomu, že měl zkrátka v tu chvíli nejhezčí výhled široko daleko.
2. Kde jste brali vodu?
Vodu jsme doplňovali na benzínkách, které měly kohoutek na vodu. Někdy za mírný úplatek, jindy za odříkání otčenáše. Jen jednou se nám stalo, že jsme nemohli vodu doplnit, protože paní nevěděla, jak nám naúčtovat peníze, které jí chtěl manžel za vodu dát. Pro tyto případy jsem pak vymyslela, že si koupíme program na mytí auta s tím, že vodu použijeme do a ne na. Na realizaci však už nebyla příležitost.
Někdy jsme narazili na obecní pumpu a na Slovensku nebo v Maďarsku na termální pramen. A pro případ nouze jsme měli v kufru ještě 20l kanystr plný vody. No a samozřejmě naše spotřeba byla diametrálně odlišná od spotřeby doma. Se 120 litry vody jsme 4 členná rodina běžně vydrželi 4 dny. Kosmonauti se prý dokážou osprchovat s 0,5 litry vody. Já jsem skončila na litru. Děti se myly s bídou ob den a já jsem si hlavu taky nemyla tak často, jako doma. Mastné vlasy zakryje slušivý šátek.
3. Kam jste chodili na záchod?
Záchod byl v obytce chemický a moc toho nepojal. Takže jsme vyhledávali všechna možná veřejná WC a dokázali jsme je náležitě ocenit. Blažený výraz ve tváři doplněný o: „To bylo exkluzivní pokakáníčko” bylo hodnocení 11 z 10. Pohybovali jsme se hodně v přírodě, kde TO není žádný problém a záchod v obytce byl zkrátka pro nejnutnější případy - noc, nepříznivé počasí a situace, kdy už jsme zkrátka nemohli ovládat svěrače.
Exkrementy členů výpravy vylíval pouze manžel do městské kanalizace (na nějakém odlehlém, klidném místě). A i když pro mě byl při této činnosti nejvíc sexy (vědomí prázdného záchodu působí přímo tantricky), nechtěl ji dělat ob den.
Přeplněný záchod byla jedna ze dvou emočně vypjatých situací na našich cestách. Nejmladší členka posádky už nedokázala ovládat svěrače, ačkoli záchod byl plný. Ne, opravdu se to tam už nevešlo a následovala dlouhá ostrá diskuze o hovnech a to doslova.
3. Odkud jste brali elektřinu?
Ze slunce a při jízdě. Auto mělo solární panel a máme měnič napětí, takže jsme si notebooky, telefony a baterie do foťáku bez problémů dobíjeli. Na nic víc jsme elektřinu nepotřebovali.
4. Jak jste topili?
V autě bylo topení (tzv. bufik), ale museli jsme mít vždy dostatek nafty, protože samozřejmě prioritu měla možnost nastartovat a odjet. Když jsme to podcenili a nafty měli málo, mohlo se stát, že jsme se probudili a v autě bylo 8 °C. Pro tyto situace mám s dětmi peřiny z ovčí vlny a manžel starý spacák, aby se zimou probudil jako první, nastartoval a odjel k nejbližší benzínce pro naftu a během cesty nám zatopil. (Samozřejmě, že se to stalo jen jednou, protože za jízdy musíte být připoutaní). Běžně jsme ale měli během chladných dnů v autě cca 18 °C. Změnilo se nám vnímání toho, co je a co není zima. Přehnaně topit znamenalo přijít o naftu a elektřinu. Zkrátka jsme se přirozeně a dobrovolně otužovali.
5. Kde jste prali?
Co je a co ještě není špinavé jsem v obytce vnímala jinak než doma. Navíc nejvíc jsme chodili ve funkčním oblečení. Spodní prádlo jsem přemáchla v ruce a jinak jsem využila jakoukoli nabídku dobrých duší, které vlastnily pračku a nebo veřejné prádelny. Bez praní jsme vydrželi měsíc.
6. Jak jste přežili ponorku?
Tak tu jsme neměli. Když se hladina hluku zvedla na pro mě nebo manžela nesnesitelnou úroveň nebo trvalo dětské štěbetání moc dlouhou, děti zkrátka musely ven. Buď jsme zaparkovali u nějakého dětského hřiště nebo u lesa. I půlhodinka ticha nám stačila. Když ale delší dobu pršelo, mokré oblečení nestíhalo schnout a suché docházelo, přišla druhá krizová situace. Děti dávaly průchod takové energii a tak dlouho, že už jsme ji nedokázali zvládnout. Manžel praštil pěstí do stolu, který si jen hrál na to, že je stůl. Ve skutečnosti to byla deska z polystyrenu. Nastalo ticho, za vše mluvila už jen díra ve stole. Za pět měsíců jedna debata o hovnech a díra ve stole, to je myslím dobré skóre.
7. Co soukromí?
Tak to jsme měli, když děti spaly v přední části auta v prostoru nad řidičem a my v zadní částí nad úložný prostorem. Zvýšit intimitu jsme mohli tím, že jsme si zatáhli závěsy. A pokud chcete poznat pružnost svého pánevního dna, není lepší místo, než obytné auto. Protože jinak zrovna v tom nejlepším uslyšíte z opačného konce auta: „Mami, proč se nám hýbe celé auto?”
8. Jak jste to udělali se školou?
Během cest byl Pepíno v první a druhé třídě a protože má domácí vzdělávání, nic moc se pro něj nezměnilo. Markétka během cest ještě nebyla školou povinná, nicméně v žádné školce taky nebyla přihlášená. Věnovali jsme se hodně vlastivědě a přírodovědě a i já jsem konečně pochopila spoustu souvislostí, které mi zkrátka na základní škole v lavici vešly jedním uchem tam a druhým ven. Myslím si, že byste takto mohli cestovat i když by vaše děti chodily do klasické školy. Na to, abyste zvládli to, co probírají děti jeden den ve škole, vám stačí tak hodina. U starších dětí možná dvě.
9. Kde jste vzali tolik dovolené?
Pokud máte práci takovou, že do ní musíte zkrátka fyzicky chodit, vzít si dovolenou na měsíc, je podle mě to nejlepší a nejjednodušší, co můžete udělat. Je to jen o tom, dovolit si to, je to přece dovolená. Možná vám v tom brání pocit, že se bez vás firma neobejde. Jsem přesvědčená, že firma se obejde, ale vaše děti ne. A navíc, spousta pracovních věcí se dá zvládnout od počítače nebo telefonu. Připojení manžel řešil přes mobil a on-line jsme nebyli jen v Boubínském pralese. Když jsme v zahraničí, koupíme si tamější SIM a připojujeme se přes jejich operátora. Během práce na cestách se manžel odnaučil prokrastinaci a naučil se maximální efektivitě.
10. Jak jste plánovali výlety?
Na první TOUR jsme opravdu vyrazili vybaveni spoustou, to musíme vidět. Manžela to stálo hromadu času. Dva měsíce ale nenaplánujete a s dětmi už vůbec ne. Zákonitě se musí objevit něco, s čím nepočítáte. My jsme nečekali to, že Pepíno bude mít dva týdny sádru. Půjčili jsme si vozík a po letech jsme hledali trasy vhodné pro kočárky. Nakonec nám to nepředvídatelné a neplánované přineslo nejvíce nezapomenutelných zážitků, kterých jsme si naložili do plna. Potkali jsme tak úžasné lidi a krásná místa, o kterých se na internetu nepíše. Začali jsme se učit žít tady a teď a využívat příležitostí, které nám den nabízel.
Až, když jsem si dovolila jít, naučila jsem se znovu stát. Když jsme na cestách, začínám vnímat to podstatné, co mám i jindy přímo před očima, jen to nevidím. Zkuste to taky a uvidíme, co uvidíte, když si dovolíte.
